Psal se rok 1976. Všude vládl socialismus a pro některé armáda byla jediným reálným východiskem. Někdo nemohl studovat, jiný měl rodinné problémy nebo se přihlásil zcela omylem. Byli i tací, co si armádu vybrali jako svůj chlapecký sen... Pohnutky byly různé, ale všichni jsme byli odhodlaní zdárně vystudovat a udělat si důstojnické zkoušky. Je pravda, že někteří to vzdali ihned, jiní později přemýšleli o odchodu, další měli problémy kvůli svým politickým názorům, problémům s autoritami nebo i vojenskou mašinérií.... Přesto jsme se všichni sešli v Martině na Dvouleté důstojnické škole, abychom se poznali a prožili spolu vzácné dva roky. Stali jsme se kamarády, i když nás to všechny odválo do všech koutů České a Slovenské republiky, ale to už by byl příběh každého z nás a byl by zcela odlišný, protože někdo skončil jako podporučík, jiný jako nadporučík, kapitán, major, podplukovník neb i